Ráno v pět
Text: Jaroslav Popelka

Ty slíbil jsi věčný ráj, ale zůstal jen žal a splín
Tvý známí tě zapíraj, když sehnat tě se pokouším
V duchu stále s ní soupeřím a pitvám svůj díl
že snad nejsem ta nejhorší, jak's ty sám usoudil

Ref.:
Když s náladou přicházíš ráno v pět
já přiznávám to se po pravdě se mnou točí celej svět
Zadržím dech mý tělo jak psík se náhle začne třást
když ráno v pět se po špičkách zkoušíš vkrást.

Snad nejsi tak přihlouplej, že na ženský slzy dáš
má lásko poslouchej, ji stejně si neuhlídáš
těch krásných let devatenáct ti vychází vstříc
já se stříbrem na skráních, však mám mnohem víc.

Refr.:
Když ráno v pět mě probudí v zámku klíč
já přiznávám, že hůř na tom je jen prošlápnutej míč
Zadržím dech a rozrušením se celá začnu chvět
když po špičkách přicházíš ráno v pět.