Michal
Text i hudba: Jaroslav Popelka
Životem zkoušený, bez dětí
bez ženy, tulák opuštěný v dešti s pejskem stál
Mládí jen proflákal, přepych
ho nelákal stokrát si zaplakal, párkrát se i smál
A tak na kousku drátu za sebou
táhnul pixlu prázdnou jak svět, kterým jen ve dvou
po všech štrapácích se štěstím
projít se dá.
Smutek mu zbrázdil tvář, vybral
si honorář, jedinej přítel zbyl do posledních chvil.
Pod mosty přespával, kdekdo
mu nadával do smradlavejch žebráků, on se usmíval
Ty dva smetiště dlouho živilo,
když jim ani na kosti pár korun nezbylo,
který v polívce kromě slz často
míval
Refr.
A ta svraštělá moudrá tvář,
lidským touhám se vysmívá
na starým snímku dál, v očích
zář zůstává.
Mluvil s jen se svým psem,
za zády s posměškem, lidí co zdaj se být celkem normální.
S láskou se objímaj i Boha
vyzývaj a pak se vymlátí válkou totální
Ty když po klidu's náhle zatoužil
na větvi vomotanej drát dobře posloužil
jedinej kdo měl v očích pláč
byl pejsek tvůj.
Refr.