Conquistador
text: Jaroslav Popelka
Když se stín stromů dloužil, pocestný vyprávěl
v horách tam až za velkou louží Eldorádo prý zřel
sklidil sedláků smích, za pár lákavých vět
jenom můj táta ztich a chtěl najít ten svět
Refr.:
A poutník vzal hůl, vstal a šel ven s tátou mým
ten když s ránem se vrátil, v očích řídnoucí dým
Křičel "Pojď sem a koukej" hlasem bláznů se smál
v rukou měl zamazaný od hlíny kouzelný grál
Sbohem má bílá skálo, klidný přístave můj
slůvek zbývá mi jen málo, tak tě Bůh opatruj
než se z dálky té vrátím, modravý oceán
bude tátou ti i mátí, dobrým slouhou zlý pán
Refr.:
Tam u přístavních hrází odříkával svůj slib,
že to spousty jsou frází já čím dál vím líp
listy jilmů už zlátnou, v říši Inků si král
nalévá relikvii posvátnou, kouzelný grál.
Co si s nákladem zlatým, z peruánských hor
obtěžkán hříchem pátým, počne starý conquistador
v těžkých pohárech s vínem, krve spláchnout chce chuť
když mu nůž s indiánským klínem, tiše otvírá hruď
Refr.:
Tam u přístavních hrází odříkával svůj slib,
že to spousty jsou frází já čím dál vím líp
jarním dnům sníh se brání, posel zpráv nejhorších
cestu k nám našel si za svítání a pohřbil můj smích